Vztahový optimismus vs. cynismus

Petra proti mně seděla jako hromádka neštěstí…

„Proč na něj pořád nemůžu zapomenout?“ Problém byl v tom, že neustále myslela na svého bývalého přítele v New Yorku, ačkoli již pár měsíců měla jiného, o kterém tvrdila, že je úžasný. Mohlo to však také být tím, že skvělý a úžasný Dušan měl barák, auto a dobře placenou práci. To však nic neměnilo na tom, že to byl pravý český buran.

Neubránila jsem se myšlenkám nad tím, proč se vlastně Petře tak stýská po Juliovi. Že by to byla skutečná láska? Nebo byl tak dobrý v posteli? A nebo to byl americký příslib bydlení na Manhattanu s vlastním bytem a samozřejmě autem?…

Na Petře obdivuji její entusiasmus, s jakým se vrhá vždy do nového vztahu, co na tom záleží, že nechává někoho za sebou, vždyť ona právě teď miluje toho pravého. Je úžasné, jak je schopná znova a znova zahořet láskou, aniž by si dělala starsti s tím, že jí to nakonec může stát víc, než původně chtěla investovat. Ona je zkrátka věčný vztahový optimistita.

Na druhé straně já, po třech nepovedených vztazích, rezignovala. Stal se ze mě vztahový cynik, který na lásku přestal věřit. Motto mého života zní: „ Všchni chlapi jsou stejní, tak je dobré najít si aspoň pěkný obal...“

Reakce lidí na toto tvrzení je celkem ambivalentní (nedávno jsem se naučila, co tohle slovo znamená, tak se teď stalo mým oblíbeným), někteří se smejí a mají pocit, že je to dobrý vtip, jiní mají pocit, že je to klišé, za které schovávám mojí, údajně, citlivou duši.

Problém bude v tom, že to myslím smrtelně vážně... Až na to, že člověk přichází o to zvláštní „TO“, kvůli kterému se do vztahu většina lidí hrne. A pak zklamaně zjišťují, že ono „to“ vyprchalo během prvních dvou měsíců, popřípadě tam nebylo nikdy. Tak za čím se vlastně ženeme?

Nebylo by lepší hledat si ony obaly a střídat je tak, jak se nám zrovna hodí? Třeba podle barvy k šatům nebo podle toho jestli máte zrovna chuť na drsný sex nebo romantickou večeři při svíčkách? Protože žádný chlap není ztělesněním všeho, každý bude mít něco a naivky, které si myslí, že své chlapi předělají, by asi neměli číst mé články. Holky, proberte se! Takhle to nefunguje...

A tak se opět vrátím k Pétě, která to z nás má vyřešený úplně nejlépe. Údajně jde za svým srdcem, avšak to má hodně dobře naprogramované, a tak je celkem stabilně šťastná a zadaná. I když to druhé slovo mě celkem děsí, je mnoho žen, které nejdou po ničem jiném.

A tak by tohle třeba mohl být návod, jak se udělat šťastnou (a v některých případech i zadanou), ale ono to nějak nefunguje. Aspoň ne u většiny holek co znám, pravděpodobně se citově moc angažují... Chyba! :o)