Koukla jsem z okna, abych se přesvědčila, že trafika už je skutečně zavřená. Díky bohu za devět spolubydlících, jeden z nich určitě bude mít cigaretu. Sedím sama mezi čtyřmi zdmi a snažím se donutit se učit. Bezúspěšně. Řádky mi prolétají hlavou a ne a ne se tam zastavit a vydržet tam aspoň do pátku, když už ne až do státnic. A místo toho, abych si aspoň vypsala poznámky, píšu tohle…
Přemýšlím nad tím, kolik kofeinu může člověka udržet při životě, kolik adrenalinu člověka donutí k činnosti, kolik drog dovolí člověku nespat a při tom ho nezabít… Hlavní otázkou asi bude: „Kolik toho člověk celkově snese?“
V našem životě se střídají události jedna za druhou, starosti, divoké situace a životní partneři, kteří pravděpodobně nebyli až tak „životní“, ale opět jen šlápnutí vedle, i když si stejně nakonec řeknete: „ Ale bylo to fajn“. A někdy to i tak myslíte.
V závěru si stejně člověk musí udělat všechno sám – a to doslova. Už Woody Allen tvrdil, že masturbace je úžasná, jelikož je to sex s někým koho miluje. Já osobně preferuji zlatý a klasický sex ve dvou, při sexu sama se sebou nebo dokonce s jinou slečnou stále něco postrádám… Bohužel (nebo bohudík) je to ta podstatná část. A to se průměrně jedná o pouhých 15 centimetrů.
Mě spíš u téhle debaty napadá otázka: „Máme v této uspěchané době ještě stále čas na klasický sex ve dvou?“ Změnila se masturbace v urychlené uspokojení, prakticky kdykoli, protože si nejsme schopni najít partnera nebo jen prostě protože, že je to tak jednoduší a rychlejší? A nebo se naskytuje ještě jedna možnost: Uspokojujeme se sami, protože nemáme partnera, jelikož si v této ukvapené době ani nemáme čas nějakého najít?
Mnohokrát se mi již stalo, že v tramvaji vidím někoho, kdo by stál víc než za hřích, ale jelikož jsem na cestě do školy, popřípadě do jedné z mnoha prací, nebo jen tak běžím na vlak nebo na rande s kamarádkou, která už na mě 15 minut čeká, nebo letím do krámu, protože by mi taky mohli za 5 minut zavřít nebo a nebo a nebo…
A ta trafika přes ulici už je zavřená. Paní asi spěchala domů, kdoví, co jí tam čeká, jestli má vůbec někdo čas na někoho čekat.
Myslím, že k vyřešení téhle hádanky nedospěji, ale aspoň mám způsob jak se s tím poprat:
Bijte se za každou vteřinu volnou,
však život je jen chvílí pouhou!
S ostychem je třeba bojovat,
jinak budem leda masturbovat…
Žádné komentáře:
Okomentovat